considerations

Just a bit of love.

29. března 2013 v 16:26 | Scarlett.


Co všechno jsme ochotni udělat pro trochu lásky? Pro trochu toho nádherného pocitu, který se usídlí v našich srdcích a alespoň na chvíli zahřeje naše srdce? Kolik prudkých zlomů naše srdce vydrží? Kolikrát jsme odsouzeni prožít zklamání? Kolirkát se zvládneme zvednout z nejblubšího dna? Kolikrát se přemáháme a nutíme naše zničené, zmatené duše pokračovat v onom nekonečném boji, ve válce proti osudu? A proč to všechno?

Hledáme lásku. Chceme se cítit milováni a obdivováni. Jak často končíme odmítnuti, skrčeni v temnotách pokoje, znovu a znovu sbíráme odvahu hledat dál. Chceme něco cítit.

Pro lásku se hrneme závějemi, razíme si cestu pískem i vodou, boříme hradby a neohroženě se pereme s životem i osudem. Znovu a znovu. A pak, podaří-li se nám najít osobu, která s námi ony krásné pocity chce sdílet, jsme štastni. Ale pořád cítíme špetku pochybností. Ona pochybnost nám říká, že nemáme šanci. Že to skončí tak, jako obvykle. Víme, že život je takový. Nevíme, kolik dní je nám souzeno společně strávit. A tak žijeme z každého ranního probuzení, každého šálku dopolední kávy, každé společné noci.

Death?

28. března 2013 v 22:11 | Scarlett.

Sedím tu tak sama v zšeřelém pokoji, v ruce třímám hrneček coly light a přemítám o životě. Tenhle obrázek mě silně rozrušil. V jednu chvíli tu jste a najednou jste pryč. Vaše tělo je mrtvé, neobnovitelné. Ale co duše? Zůstává? Zůstaneme jen vzpomínkou v mysli ostatních. Uzavřenou kapitolou jejich životů. Člověkem, který odešel napořád. Ale kam? Cítím, že na mě jde deprese. Nebudu se zde již dále rozepisovat, pravděpodobně bych vás dosti vyděsila. Proto jen přidám pár svých oblíbených výňatků o smrti (z mých dvou nejoblíbenějších knih) a budu doufat, že o tom budete přemýšlet.
Scarlett.
.....

"And then Emma Morley died and everything she ever felt or thought was gone forever"
[A pak Emma morleyová zemřela a vše, co si kdy myslela nebo cítila bylo navždy pryč]
-One Day by David Nicholson

 
 

Reklama